Pokud vezmeme celou populaci, tak lidí, kteří řeší a zajímají se o Éčka je relativně málo. Ano, když se v nějakém populárním pořadu nebo médiu objeví nějaký skandální „objev“ o tom jak to či oné Éčko může mít nebezpečné, tak tomu se věnuje velká pozornost. Ale takovým tím českým hospodským přístupem – zanadává se na výrobce, že si to dovolí vyrobit, zanadává se na vládu, že to dovolí vyrábět. A většina lidí pak stejně jde nakupovat podle slevových letáků ty největší „dobroty“. Často je také slyšet, že Éčka jsou jenom zbytečně nafouklé téma, že jsou bezpečná, jenom se jejich účinky zveličují, apod... To hlavně proto, aby se takový člověk mohl s nezkaženou chutí od nějakého „aktivisty“ mohl zakousnout do své oblíbené chemické chuťovky.

Dnes se ale nechci bavit o nežádoucích účincích aditiv, ale o dalším aspektu, který by měl oslovit opravdu širokou veřejnost. Nejde jen o to, čím nám Éčka mohou škodit přímo, ale také o to, PROČ se vůbec do potravin přidávají. Jakou mají v potravině funkci, co nahrazují a proč jsou kategorie potravin, které bez některých aditiv nelze ani prakticky sehnat.

Rozhodně není potřeba mít vystudovanou potravinářskou školu, ale mnohem více je třeba mít rozvinutý běžné logické uvažování – selský rozum. Podívejme se na příklad – jogurt. Budeme-li ho dělat doma – potřebujeme mléko a již hotový bílý jogurt pro naočkování mléka. Za pár hodin budeme mít vynikající hustý jogurt. Chceme jahodový jogurt, dobře, stačí vzít jahody a chuť je na světě. A teď otázka – budeme ho barvit ? Budeme do něj přidávat aroma ? Budeme ho sladit umělým sladidlem ? Budeme ho zahušťovat škrobem, xanthanem a gumou guar ? Ne, barvu má červenou po jahodách, chuť má po jahodách, hustý je protože dostatečně zrál v klidu ve sklieničce a sladký je po jahodách – pokud jsou zmražené, přisladíme jen trochou cukru.

A co třeba sýr ? Vážně ho potřebujeme barvit ? Naprostá většina prodávaných sýrů je obarvena – většinou barvivem E160b – Annato. Dokonce i ty, které nesou označení selský, staročeský, původní receptura a další označení, která nás mají přimět si myslet, že sýr je výjimečný a tu výjimečnost výrobce vyrobí přidáním barviva do sýru. Znovu se ptám, přidávali byste si barvivo do sýra, pokud byste ho dělali doma ? Ale barvou to nekončí, jen začíná.

Co si budeme povídat, chuť hraje největší roli v našem výběru, co budeme konzumovat a nakupovat. Ale proč je takové množství lidí (je jich valná většina), kteří neřeší odkud chuť pochází ? Pro názorný příklad se podívejme zase na jahodový jogurt. Běžně „jahodové“ jogurty obsahují ve složení řádově jednotky procent jahod. Co to znamená ? Že 5% jahod ve 100gr jogurtu je 5gr. Zkuste si schválně doma navážit 5gr jahody. A dejte si ji do kelímku bílého jogurtu. Jak hodně ho asi ochutí ? Budete mít spíš problém jahodovou chuť najít. A proto je tu všemocné aroma. To je levný pomocník za to, když v potravině chybí, to co tam má původně být. Není to sice klasické „Éčko“, ale je to celá řada látek, které nejsou nijak označeny, nejsou veřejnosti známy a tím hůř se o nich můžeme něco dozvědět a zjistit. Dělí se na přírodní (extrakt z přírodní suroviny), přírodně identická (látka, která v přírodní surovině dává požadovanou chuť, ale je získána synteticky) a na blíže neurčená aroma (syntetická látka s podobnou chutí té přírodní).

Otázkou tedy je, potřebujeme, aby vůbec potravina byla vyráběna z původních složek. Potravinový technologové už jsou natolik daleko, že vám vyrobí jahodový jogurt bez jogurt, ale i mléka. A jaká je pointa ? Že Éčka (a aromata) nám toho říkají mnohem víc, než jen, jestli se jich máme bát nebo ne. Ale také nám prozradí, že výrobce se snaží dělat z potraviny něco, co nechceme. A nebo bychom chtít neměli. Takže rada na závěr – vybírejte si potraviny, které obsahují jen to, co byste do ni dali, kdybyste ji vyráběli doma. To je to nejsnazší vodítko pro výběr kvalitních potravin bez chemie.