Publikováno: 04.05.2013 Autor: Neznámý
A proč jsou všechny banány stejné ? A kde se vzali v Itálii rajčata ?
Přeložila: Peta z původního článku.
Nejdražší káva na světě, Kopi Luwak (doslova “cibetková káva”) je vyráběna z kávových zrn, která byla zkonzumována a zčásti strávena asijskou cibetkou – divokou kunovitou šelmou. Zrna jsou sbírána z trusu cibetky a dále zpracována až vznikne aromatická káva proslulá svou nízkou hořkostí a vynikající chutí.
Podle kritika kávy Chrise Rubina, „je aroma bohaté a silné a káva je neuvěřitelně hustá, téměř sirupovitá. Má slabý čokoládový nádech a na jazyku zůstává dlouhá, čistá dochuť“. Cena za kilogram cibetkové kávy se pohybuje okolo 20 tisíc Kč.
Káva vždy bývala tak vzácná, protože sběrači museli prohledávat deštný prales a hledat trus cibetek, který obsahuje zrna. V posledních letech začali někteří lidé zavírat divoké cibetky do klecí a kávovými zrny je přímo krmit.
Všimli jste si někdy, že zatímco téměř každé běžně dostupné ovoce jako jablka, pomeranče, broskve má několik odrůd, banány jsou všechny stejné? Když se řekne “banán“, pravděpodobně si představíte podlouhlý plod se žlutou slupkou a měkkou, bledou dužinou.
Je to proto, že všechny banány nabízené v obchodech jsou odrůdy “Cavendish”. Sice existuje více druhů banánového rodu “Musa“, ale tyto odrůdy jsou chutí a strukturou výrazně odlišné od “banánu“. Ovocnářské společnosti již dávno rozhodly, že pro jejich zisk bude nejlepší, když zákazníky naučí, že všechny banány jsou stejné. Aby byly zachovány všechny charakteristické vlastnosti, nebyly banány Cavendish nikdy množeny pohlavně. To znamená, že všechny mají naprosto stejný genetický kód jako první strom Cavendish, který v 50. letech 19. století vybrala korporace United Fruit Corporation, aby nahradil banány odrůdy Gros Michael. Banány Gros Michael – jiná geneticky identická odrůda – byla tak napadena plísní, že nemohla být déle dodávána na světový trh. Nyní hrozí stejná nákaza i odrůdě Cavendish, což znovu ukazuje hloupost a neudržitelnost jediné monokultury.
Ve vysokých Andách byly listy koky žvýkány a konzumovány jako čaj po tisíce let. Jsou bohaté na mnoho nepostradatelných živin; uvolňují dýchací a zažívací obtíže a jsou přírodním povzbuzovadlem a lékem proti bolesti. Domorodé tradice i vědecké studie potvrdily, že v jejich přirozené formě jsou listy zcela bezpečné a nenávykové – k výrobě kokainu je zapotřebí intenzivní zpracování a toxické chemické ingredience. Proto se v posledních letech objevuje na trzích v Andských zemích stále více výrobků obsahující listy koky. Spojené státy stále agresivně praktikují vyhlazovací politiku a nabádají Andské vlády, aby stříkali lesy jedovatými látkami, aby eliminovali tuto léčivou plodinu. Podle amerických zákonů je nelegální importovat nebo vlastnit listy koky – pokud ovšem nejste společnost Coca-Cola. Ve snaze zachovat tradiční chuť tohoto nejprodávanějšího nápoje, přesvědčila kdysi dávno společnost americkou vládu, aby je z tohoto zákona vyjmula. Ale žádné strachy: látky, které se používají při výrobě kokainu, ty, které mají většinu prospěšných vlastností – byly všechny z Coca-Coly odstraněny. Mimochodem, Coca-Cola opravdu v původní receptuře obsahovala kokain. To bylo zastaveno v roce 1903, ale jméno zůstalo. Slovo “coca” je odvozeno z rostliny koka a “kola” má původ v oříškách kola, kterými byl také původní nápoj ochucen.
Poznámka k překladu – Povolení dovážet a zpracovávat listy Koky má společnost Stepan Company v Maywood, New Jersey. Tato společnost je dodavatelem ochucující složky pro společnost Coca-Cola. Vedlejším produktem je pak čistý kokain, který prodává firmám pro farmaceutické účely.
Pokud čtete složení u bochníku chleba, obvykle najdete ingredienci nazvanou L-cystein. Jedná se o aminokyselinu přidávanou do velkého množství pekárenských výrobků jako zlepšovač mouky - aby se urychlilo průmyslové zpracování. Většinou se nepřidává do mouky určené k domácímu pečení. L-cystein se vyrábí buď synteticky laboratořích, ale většina se získává z levného a rozšířeného přírodního zdroje: z lidských vlasů. Vlasy se rozpustí v kyselině a chemickým procesem se izoluje L-cystein. Jiné zdroje L-cysteinu jsou peří, rohy, kopyta a vedlejší ropné produkty. Ačkoli myšlenka, že jíme rozpuštěné vlasy, může připadat někomu nechutná, většina západních spotřebitelů proti tomu nemá zásadní námitky. Pro židy a muslimy ale představuje L-cystein získaný z vlasů závažný problém. Muslimům je zakázáno konzumovat cokoliv z lidského těla a mnoho rabínů proto zakazuje konzumaci vlasů. Avšak i rabíni, kteří konzumaci vlasů dovolují, by jí zakázali, pokud by vlasy pocházely z mrtvol. A protože velké množství L-cysteinu pochází z Číny, kde jsou zdroje a výrobní praktiky velmi pochybné, jedná se opravdu o znepokojivou věc.
Podle McDonald’s Corporation jsou jeho slavné Chicken McNuggets vyrobeny z ingrediencí jako fosforečnan sodný, “částečně hydrogenovaný sójový olej a bavlníkový olej s mono- a diglyceridy,” pyrofosfát sodný, uhličitan amonný, dihydrogenfosforečnan vápenatý, “hydrogenovaný sójový olej s TBHQ a kyselinou citronovou k uchování čerstvosti” a “Dimethylsilikonový olej jako prostředek k odstranění pěnivosti.” Nejméně dvě z těchto ingrediencí jsou uměle vyráběné průmyslové chemikálie. TBHQ je ropný derivát používaný jako stabilizátor v parfémech, pryskyřicích, lacích a ropných chemikáliích. Laboratorní studie spojují tuto látku s nádory žaludku. Dimethylsilikonový olej je druh silikonu, který se používá v tmelech, jako náplň prsních implantátů a jako hlavní složka Silly Putty (inteligentní plastelína). Ani ostatní ingredience nejsou o moc lepší. Protože bavlník není regulovaný jako potravinová plodina, může bavlníkový olej obsahovat toxické pesticidy, které jsou jinak v potravinové produkci zakázány. Skoro všechen bavlník je také geneticky modifikovaný. Hydrogenované oleje, samozřejmě obsahují trans tuky - uměle vyrobené tuky, které jsou tělem nevyužitelné a výrazně zvyšují riziko srdečních onemocnění a smrti.
Poznámka k překladu - Tato informace se týká jen produktů v USA. V EU a ČR je legislativa striktnější a proto Chicken McNuggets zde mají jiné složení, viz článek na CNN.
Když se zamyslíte nad italským jídlem, jedna z věcí, která vás napadne jako první, bude pravděpodobně rajská omáčka. Thajská arašídová omáčka je proslulá po celém světě, stejně jako je známé, že indické jídlo je peprné díky čili papričkám. Ale kdyby se tenkrát Kolumbus nevypravil západně od Evropy, žádná z těchto potravin by nebyla součástí těchto národních receptů. Rajčata, arašídy a čili papričky jsou původem z Ameriky a před plavbami Kolumba to byly pro Starý svět neznámé plodiny. Rajčata byla původně pěstována v Peru a dále se šířili do Mexika. Arašídy byly také domestikovány v Amazonii, zatímco čili papričky byly domestikovány odděleně jak v Jižní tak ve Střední Americe. Všechny tři plodiny byly velmi důležité pro mnoho kultur v Novém světě už tisíce let před tím, než o nich Evropané uslyšeli. Spousta dalších plodin má americký původ, např. tykev, kukuřice, avokádo, kakaové boby a mnoho druhů fazolí. Dokonce i takzvaná “Irská brambora” byla v Evropě do 15.století neznámým pojmem. Byla domestikována v Andách ve vysokohorské Bolívii a Peru.
Cukrářská poleva, nebo také potahová vrstva prášků je běžnou surovinou při výrobě bonbónu a dražé. Ať už to má název jaký chce, stále obsahuje šelak - látku, která se prodává v železářství a používá se k tmelení a lakování dřevěných podlah (a bývala využívána v elektronice). Šelak je látka vyměšovaná samičkami hmyzu (Laccifer lacca) - druhem “červce”, za účelem vytváření úkrytů pro své larvy na vnějších stranách stromů. Pro průmyslové využití se dostává seškrábáním kůry spolu s těmito úkryty a brouky v asijských pralesích na plátno. Plátno je poté zahříváno nad plamenem, dokud se šelak nerozpustí a neprosákne plátnem. Poté je usušen do vloček na prodej. Před samotným užitím do potravin nebo jako lak musí být šelak znovu rozpuštěn v denaturovaném lihu. Někteří výrobci potravin používají místo šelaku kukuřičnou bílkovinu zvanou zein.
Už jste možná slyšeli o resveratrolu, o zázračném antioxidantu, který se nachází ve slupkách vína i jiných potravinách a je spojován se snížením rizika srdečních onemocnění a zpomalením stárnutí. Nechová se jako ostatní antioxidanty, např. anthokyaniny, které propůjčují borůvkám jejich barvu a jsou nedílnou součástí ovoce. Rostliny produkují resveratrol pouze pokud jsou napadeny plísňovou nebo bakteriální infekcí. Ano, správně, resveratrol je přírodní antibiotikum a protiplísňový prostředek. To znamená, že s čím větším množstvím přirozených plísní a bakterií přijde rostlina do styku, tím více resveratrolu vyprodukuje. Pokud jsou hrozny opakovaně stříkány syntetickými protiplísňovými postřiky – a že hrozny patří mezi plodiny nejvíce ošetřované pesticidy – bude obsah resveratrolu v ovoci nižší. To samo může být dostatečný podnět, abychom kupovali bio hrozny a vína. Studie také ukazují, že tato látka zefektivňuje chemoterapii, oslabuje viry jako chřipka a HIV, odráží vlivy jídelníčku bohatého na tuky a zvyšuje fyzickou výdrž.
Po rýži a pšenici je největším zdrojem sacharidů potravina, kterou byste nejspíš nehádali. Není to škrobová brambora ani žádná z významných cukrodárných plodin (cukrová třtina, řepka cukrovka nebo kukuřice). Je to tropická hlíza známá pod jmény cassava, maniok nebo juka (ve Španělštině) a je hlavní součástí tapiokového pudinku. Ačkoliv je v Severní Americe maniok málo známý, v předkolumbijských civilizacích tropické Ameriky se jednalo o základní potravinu a je v této oblasti stále velmi důležitou plodinou. Maniok také získal velký prostor v africké kuchyni a je stěžejním zdrojem kalorií tohoto kontinentu. Hlavně proto, že manioky jsou všestranné a velmi výživné. Mimo jiných živin jsou vynikajícím zdrojem vlákniny, vápníku a fosforu. Manioky se vaří a jedí stejně jako brambory, ale také se melou na mouku. Škrob z manioků není až tak známý pod názvem “maniokový škrob” (jak by se možná dalo předpokládat, když máme “kukuřičný škrob” nebo “bramborový škrob”), ale pod jménem tapioka a je používán v pudincích a asijských “perličkových čajích” (pozn. čaj, do kterého se přidávají kuličky z tapioky).
Po více než 400 let je polévka z ptačích hnízd jedním z nejdražších jídel na světě a i dnes zaplatíte za jedinou misku šest set až dva tisíce korun. Nedá se udělat jen tak z nějakého ptačího hnízda, ale pouze z jedlých hnízd rorýsů. Lepkavá hnízda jsou tvořena skutečně pouze slinami a jsou bohatá na vápník, železo, hořčík a draslík. Při sběru jsou tvrdá, ale částečně se při vaření polévky rozpustí do želovité konzistence. Hnízda lze najít ve vysokých výškách skalních stěn temných jeskyní. Tradičně byla tato hnízda sbírána lezením po žebříku do vysokých výšek, což bylo velmi nebezpečné. Dnes se pro rorýse staví uměle vybudované ptačí kolonie, aby zde utvořili svá hnízda. Ale i tak stojí hnízda až 200 000 Kč za kilogram.
Možná jste byli uklidňováni, že ta máslová příchuť mikrovlnného popcornu pochází z látky, která se skutečně nachází v másle, ale není tomu tak. Tato látka se nazývá diacetyl a je tak jedovatá, že ničí plíce pracovníků továren na mikrovlnný popcorn a způsobuje jim nevyléčitelné onemocnění nazývané obliterativní bronchiolitida. Onemocnění je mimo tento kontext tak vzácné, že je známé jako “popcornové plíce”, pojmenované po primární příčině tohoto onemocnění. Regulačním orgánům i odborníkům na zdraví je toto riziko známo již po desetiletí, ale vždy se předpokládalo, že postihuje pouze lidi vdechující obzvláště vysoké koncentrace v továrnách. V roce 2007 diagnostikovali muži, který pravidelně konzumoval dva sáčky mikrovlnného popcornu denně, popcornové plíce, což dokazuje, že diacetyl prochází vzduchem a plícemi při přípravě popcornu. Ve snaze uklidit zákazníky, většina společností prodávající mikrovlnný popcorn diacetyl postupně odstranila, ale jen ho nahradili látkami, které mají úplně ty stejné účinky.