Přeložila: Peta z původního článku.

Pokaždé, když s mou ženou Karen bloudíme uličkami supermarketu, chytá mě nerv, když vidím všechny ty nutriční hodnoty na obalech. I když jsem byl nedávno v komisi Národní akademie věd pro označování potravin, která se zabývá přepracováním těchto informací, stále si nejsem až tak jistý, co všechno toto skutečně znamená. Doporučená denní dávka (DDD) je vyjádřením úrovně živin, kterou považuje vláda a průmysl za potřebnou pro zachování dobrého zdraví. Ale jak potřebné skutečně jsou? Podívejme se, co se skrývá za tímto značením.

Začněme s tím, že DDD je opravdu to, co vyjadřuje. Je to doporučená denní dávka, není to minimální dávka. Hlavním faktem je, že pokud konzumujeme přesné množství DDD pro každou živinu, s vysokou pravděpodobností (97-98%) překročíme naši minimální dávku. Jinými slovy, DDD představuje příjem výrazně vyšší, než potřebujeme, nebudeme přeci riskovat.

Proč tedy tolik lidí věří, že jejich příjem musí být minimálně takový nebo i vyšší než DDD? To proto, že společnosti na výrobu potravin a vitamínových doplňků si nás pečlivě vycvičili, abychom DDD věřili. Jim tato představa vydělává peníze, a to hodně. Výrobek se lépe prodává, když řekneme, že obsah živin na porci daného výrobku splňuje DDD lépe než konkurenční výrobek.

Myšlenka DDD se zrodila, když se lidé začali tázat na nutriční hodnoty vojenských přídělů během 2. světové války. Úkol byl předán na Výbor pro potraviny a výživu při Národní akademii věd. Od té doby zůstal tento úřední orgán u kormidla takzvaného “dobrého zdraví” a každých pět let vydává revidované přehledy. Ale podívejme se na to, co tyto zprávy vlastně říkají. DDD je zde uvedena pro každou živinu, rozepsáno podle věku a pohlaví. Každá DDD představuje minimální příjem “jediné” živiny, spolu s doporučením vyššího příjmu - radši pro jistotu. Toto nám poskytuje pouze “bezpečné ujištění”, není uveden rozsah s nejvyššími a nejnižšími hodnotami. Toto jediné základní číslo, už tak vyšší než je minimální požadavek, naznačuje, “čím více, tím lépe”

DDD vydělává peníze

Že to tak není? Důkazem je nedávné odhalení beta karotenu. Možná si vzpomínáte, že tato studie byla zastavena, když vědci podali zprávu, že míra úmrtnosti na rakovinu plic byla o 28% vyšší mezi těmi, kteří brali velké dávky beta karotenu a vitamínu A a míra úmrtnosti na srdeční onemocnění byla o 17% vyšší než už těch, kteří dostávali placebo. Alespoň v zemích jako USA, kde je přehnaná konzumace často brána jako norma, bychom měli přemýšlet spíše o přebytku než nedostatku. Všimněte si především etiket honosící se takovými tvrzeními jako “vysoce účinný” nebo “ještě lepší” receptura. Problém nastává, když zapomínáme na náš přirozený jídelníček, ve kterém příroda dělá divy svou vlastní cestou.

Dalším závažným problémem je následující. Za absence adekvátních vědeckých informací ustanovili vědci DDD, které jsou zkreslené tradičním jídelníčkem. Ten je charakteristický tím, že je bohatý na tuky a živočišné bílkoviny a chudý na vlákninu – přesně ten typ jídelníčku, který nám způsobuje tolik problémů.

I když víme, že je to sporné, máme velmi silnou tendenci udržovat status quo. Například u vitamínu C (který se nachází pouze v rostlinách) je uvedena DDD 60 mg/den, třebaže mnohé zdroje doporučují, že dávka okolo 200-300 mg/den je lepší. A u beta karotenu, který dostáváme vesměs pouze z rostlin, nebyla ani DDD stanovena. Všeobecně, beta karoten je vnímán pouze jako součást “skutečného” vitamínu A, zvaného retinol, který se nachází výhradně v živočišných potravinách. Vláknina – další složka rostlinných potravin, je vykázána do stejné anti-kategorie jako beta karoten a podobně jí nebyla přidělena hodnota DDD. Co se týče rozdělení DDD, u živin obsažených výhradně v rostlinách buď není DDD stanovena nebo jsou hodnoty DDD směřovány k nižší hranici. Kdyby byla odsouhlasena vyšší dávka, znamenalo by to konzumaci většího množství ovoce a zeleniny, těžká představa pro lidi milující maso a brambory.

Stání na vratkých základech

Oproti tomu, DDD pro živiny nacházející se v živočišných potravinách jsou zkreslovány směrem nahoru. Vezměme si jediný příklad, DDD pro vápník (mezi 800-1200 mg/den) značně převyšuje příjem, který je přiměřený pro ty, jejichž jídelníček je založen na rostlinné stravě. Pravděpodobně přesnější číslo, podle našich průzkumů v rámci čínského projektu, bude blíže k 400-600mg/den. Zvláště v případě vápníku je potřebné množství ovlivněno typem jídelníčku. Jídelníček s velkou spotřebou mléčných výrobků s sebou nese břímě ve formě extra bílkovin. A tyto extra bílkoviny způsobují ztráty vápníku; tudíž je ho potřeba více. Proč nezkusit omezit mléčné výrobky, aby naše tělo vyžadovalo méně vápníku? V této zemi pochází okolo 60 – 70% celkově přijatého vápníku z mléčných výrobků.

USDA po mnoho let využívá základy dietních doporučení, jako Basic Four Food Group guide (průvodce základními čtyřmi potravinovými skupinami) jako “dobré” výživové poselství. Průvodce základními čtyřmi potravinovými skupinami bylo vymyšleno, aby byl zajištěn adekvátní příjem určitých živin, zvláště pak těch, které podporují vysokou konzumaci živočišných výrobků. Následkem toho vědci došli k “závěrům”, že vegetariáni trpí nedostatkem určitých živin, jako vápník, “plnohodnotné” bílkoviny, “plnohodnotné“ železo, riboflavin, ale tyto živiny byly posuzovány ve srovnání se zkreslenými standardy DDD.

Dejme na rady našich babiček

Ze všech dietních doporučení je DDD to nejstarší. Z mého pohledu je problematické od samotného začátku. Naštěstí průvodce základními čtyřmi potravinovými skupinami USDA, s důrazem na normy DDD, je nyní prakticky pasé. Ještě větší štěstí je, že jsme nyní dostali potravinové směrnice USA a potravinovou pyramidu USDA, která věnuje méně pozornosti DDD a klade více důrazu na rostlinné potraviny, ačkoli je tento důraz stále omezený. A že existují novější Středomořské a Asijské potravinové pyramidy, vytvořené agenturami zobrazující prominentní dobře orientované spotřebitele, kteří dávají rostlinným potravinám mnohem vyšší význam.

Vývoj v této oblasti, ve které nám Velká věda, Velcí politici a Velcí podnikatelé říkají, co máme jíst, je žalostně pomalý. Stále ctím starou dobrou radu našich maminek a babiček: jezme zeleninu!