Naše kolegyně Ing. Hana Střítecká, PhD. odpovídala na otázky časopisu Marianne, kde byla publikována zkrácená verze rozhovoru. Zde vám přinášíme kompletní rozhovor.

Jaká je vaše zkušenost s etiketami na potravinách – jsou podle Vás přehledné?

Vzhledem k tomu, že jsem z oboru, tak ano, ale pro běžného laika mohou být zavádějící. Většina lidí není schopna rozlišit třeba mezi sacharidy a cukry. První znamená obsah sacharidů, tedy jednoduchých, složených „cukrů“, ale třeba i vlákniny, kdežto označení cukry znamená pouze sacharidy jednoduché – to jsou ty, které bychom měli ve svém jídelníčku omezovat. Další problém je v tom, že ne všichni výrobci označují stejné suroviny stejně – někteří je označí E kódem, ale jiní je slovně vypíší – což opět pro většinu zákazníků znamená jen „jakýsi“ chemický název, kterému nerozumí, nebo si je neumí spojit s konkrétním „E“ kódem. A asi největším problémem je písmo. Protože se na obale musí ze zákona označovat velké množství údajů (třeba i o typu obalu, jeho recyklaci, ...), které se musí na obal vejít, jsou pak tyto informace psané velice drobným písmem.

Jak si v tomto případě stojíme ve srovnání s jinými zeměmi?

Vzhledem k tomu, že potravinové právo se již téměř sjednotilo v celé EU, platí zde stejná pravidla, a tedy se označují i stejné informace, stejnými piktogramy.

Jak se nejlépe v obchodě zorientovat?

V první řadě zkušenost – to znamená, že jsem výrobek již někdy zakoupila a znám jej. Dalším pravidlem by mělo být kupovat potraviny co nejčerstvější, zde pak nemusí být přidávány různé stabilizátory, vysoušedla… aby potravina vydržela „čerstvá“ co nejdéle. No a pak už záleží na jednotlivých komoditách – u masných výrobků koukat na % masa, % přidané vody, soli… u mléčných výrobků na podíl mléčné složky (mléčného tuku) u čokolád na podíl kakaového prášku….Vždy té suroviny, která charakterizuje danou potravinu, by zde mělo být co nejvíce.

Pozorujete na sobě profesionální deformaci – čeho si všímáte na potravinách?

Určitě. Vzhledem k tomu, že mám možnost znát výsledky kontrol dozorových orgánů, vím, u kterých výrobků (výrobců) jsou aktuálně problémy, dále sleduji složení na etiketách a samozřejmě vybírám i podle pravidel senzorického hodnocení (mám zkoušky v tomto oboru). Musím říct, že speciálně u ovoce a zeleniny mám někdy dost velký problém si vůbec vybrat.

Na jaké složky v potravinách by si měli spotřebitelé dát rozhodně pozor?

Záleží na tom, zda člověk má či nemá zdravotní omezení. Obecně by se měli spotřebitelé snažit vybrat si potraviny co nejméně předupravené – tím se vyhnou zbytečným „Éčkům“ navíc, které většinou bývají čistě syntetická. Dále by si měli dávat pozor na sůl. Konzumujeme zbytečné velké množství soli, což se pak může projevit na zdraví, hlavně na vysokém krevním tlaku.

Jak se ji vyhnout?

Hezkým příkladem jsou dochucovadla (koření). Když si koupíte kořenící směs (byť bylinkovou) je v ní přidaná sůl, když si koupíte samostatné bylinky, sůl tam mít nebudete. Ještě by neměli zapomínat na tuk, hlavně ten tzv. skrytý a jednoduchý cukr. Skrytý tuk, je takový, se kterým ve výrobku nepočítáme. Třeba když si koupíte „tatranku“ většina lidí považuje za sladkou“, ale ona je tučná, stejné je to i se sladkým pečivem, čokoládou nebo třeba i müsli tyčinkami s polevou.

Jsou některé z éček i zdraví prospěšné?

Samozřejmě – ty přírodní, vitamín C, betakaroten, obecně vitamíny, minerální látky a antioxidanty. Tady je problém, že opět obecná populace nerozlišuje typ Éčka a bojí se všech. Éčka jsou přírodní, přírodně identická a čistě syntetická. Těch přírodních se nikdo bát nemusí.

Co děláme ve svých stravovacích nejvíce návycích špatně?

Občas nedodržuji pitný režim – myslím tím množství. A druhým největším prohřeškem, i když ne tak častým je nedodržení denního stravovacího režimu. Pokud celý den vedu kurz a učím, většinou pouze snídám, pak celý den jen „uždibuji“ a po skončení kurzu cca v 18 hodin si dám celé teplé jídlo, což je samozřejmě špatně, protože největší porcí za den by měl být oběd. Na druhou stranu mám, ale výhodu, že už od dětství nemusím sladké (zákusky, čokoládu, bonbóny…), ale naopak si neumím představit den bez ovoce a zeleniny, představit den bez ovoce a zeleniny, za což mohu poděkovat mamce, která v době mého dětství sice neznala zásady zdravého stravování, tak jak se dnes o něm mluví, ale dodržovala jej a vedla nás k němu.

Jaké mýty mají lidé nejčastěji o zdravém stravování?

Dost často si zdravé stravování představují jako něco ne moc dobrého složeného hlavně ze zeleniny, ovoce a „nějakých“ luštěnin. Nevím proč, ale mají pocit, že tam pak nepatří maso a masné výrobky.

Zdravé stravování by mělo být vyvážené, obsahovat všechny potřebné složky ve vhodném poměru a hlavně by měli být konzumovány ve správný čas. Někteří sice obsahově mají jídelníček více méně vyvážený, ale načasování konzumace je špatné. Dalším problémem jsou BIO výrobky. Bio by mělo být chápáno jako „šetrné k přírodě“ a bez zbytečných chemikálií, ale bio sádlo, je pořád sádlo a při větší konzumaci může mít naprosto stejné nežádoucí účinky na zdraví jako to obyčejné, to samé Bio salámy...

Co vše zaštiťuje logo Zdravá potravina.cz?

Logo představuje komplexní hodnocení potravin od složení, obsah E až po obal anebo třeba i tzv. uhlíkovou stopu. To znamená, že preferenční body získá potravina, která je naše česká. Z mého hlediska třeba tady se naprosto ztrácí smysl BIO. Příkladem třeba Bio banány z jižní Ameriky. Co je na tom šetrného k přírodě? Možná jsou pěstované bez postřiků, ale když si vezmete vytvořené emise během cesty…. Ale zpět k logu. Zdravá potravina jako absolutní pojem neexistuje, co je zdravé pro jednoho, může být problémem pro jiného. Nicméně snahou loga je usnadnit v každé komoditě potravin výběr. To znamená, že ocenění potraviny jsou takové, které nemají zbytečná E, nemají nadměrně přidanou sůl, cukr…. Takže zase příklad. Cukrovinky jako takové nejsou považovány za zrovna zdravou potravinu, která by nutně musela být v našem jídelníčku. Nicméně pokud se rozhodnete ji konzumovat, logo „Zdravá potravina.cz“ by vám mělo pomoc vybrat takovou, která nebude příliš sladká, nebude mít syntetická barviva, bude třeba z celozrnné mouky, nebude obsahovat velké množství trans masných tuků…..

Kolik produktů se jím v současné době může pyšnit?

Logo je udělováno dvěma způsoby. První možnost je taková, že potraviny, které jsou v naší databázi (dostupné na www.zdravapotravina.cz) , jsou postupně hodnoceny dle kritérií a jsou jim přidělovány body. Takže i když nedosáhnou třeba úplně na udělení loga, můžete vidět počet bodů, kterých dosáhly. Při dosažení 20ti bodů je této potravině uděleno logo.

Toto logo je ale pouze virtuální a jen v této databázi. V současné době máme v databázi přes 12 tisíc potravin a stále se doplňují. Druhá možnost je, že výrobce požádá o zhodnocení svého výrobku a pokud výrobek vyhovuje podmínkám, a je zaplacen licenční poplatek za užívání loga, může ho výrobce použít na obale svého výrobku. Logo je udělováno na rok nebo do změnění receptury. Takto označených výrobků k dnešnímu dni evidujeme desítky.

Jaký je Váš názor na nedávnou kauzu polských potravin?

Záleží na tom, o čem přesně bychom se bavili. Posypová sůl v potravinách nebo dioxiny a jed na krysy je jednoznačně selhání dozorových orgánů na polské straně. Co se ale týká „nekvalitních“, nicméně ne akutně zdraví ohrožující potravin, je chyba jednoznačně na straně nákupčích a ne polských výrobců potravin. Oni vyrábí to, co se po nich požaduje. Pokud si řetězec zadá, že chce „paštiku“ za 5 Kč za 100g, tak tam v žádném případě nemůže být maso. A tady se dostáváme ke spotřebitelům. Dokud si takovéto potraviny budeme kupovat, tak se budou vyrábět. A není to jen o ceně. Když si koupíte kvalitnější, i když dražší, potravinu pro dosažení stejného pocitu nasycení ji nemusíte kupovat tolik jako té nekvalitní, protože bude obsahovat větší množství té základní složky. A to je další problém velkého počtu konzumentů. Obecně chceme vidět velké množství. Takže když by jste dala vybrat zda si dají na krajíc chleba 2 plátky kvalitní šunky nebo 10 koleček obyčejného salámu, vyhraje salám. Stejné je to i u zeleniny.

Pod pojmem zelenina se lidé představí papriky, okurky, rajčata a ty skutečně drahé jsou. Ale ono existuje také zelí, mrkev, celer, kapusta. Které už tak drahé nejsou a splní stejnou funkci jako ty první a dokonce z nich připravíte podstatně objemnější a vydatnější jídlo.