Podle legislativních definic známe:

Zelenou kávu - sušená semena kávovníku rodu Coffea zbavená pergamenové slupky.

Praženou kávu – vznikající pražením zelené kávy.

Kávový extrakt, instantní kávu, rozpustnou kávu, rozpustný kávový extrakt - výrobky získané pražením kávy a následnou extrakcí s použitím vody, s vyloučením všech postupů hydrolýzy. Tedy sušený kávový extrakt ve formě prášku, granulí, vloček, kostek nebo v jiné formě, u něhož sušina na bázi kávy činí 95 % hmotnosti (zbytek je voda), a který nesmí obsahovat jiné látky než ty, které pocházejí z extrakce kávy.

Další označení jako Arabica nebo Robusta vycházejí z botanického druhu. Káva Arabica je aromatická s dobrou chutí a obsahuje méně kofeinu než Robusta, která má poněkud výraznější, zemitější chuť.

Na obale každé kávy můžeme najít i název skupiny a podskupiny, například káva pražená nebo mletá. Kávu lze vyrábět i s cukrem, přidávaným buď ke konci pražení kvůli lesklému vzhledu zrnek, anebo s přídavkem cukru po samotném pražení. Tyto informace, nebo i upozornění, že je nápoj aromatizovaný, musejí být uvedené vždy na obalu výrobku. Naopak na něm nemusejí být informace o tom, zda jde o směs Arabicy nebo Robusty.

U instantních káv je potřeba dobře kontrolovat, zda se nejedná o směs s kávovinou. Někdy se totiž výrobci snaží mást spotřebitele názvy na přední straně obalu „Kávička“ nebo „Cafe“, a až na zadní straně dle platné legislativy uvádějí, že se jedná o kávovinu ve směsi s kávou, přičemž kávovina je výrobek získaný pražením různých částí rostlin bohatých na sacharidy (např. čekanka, obilí).

O kávě existuje množství různých bájí a pověstí. Podle jedné z nich ji objevil habešský pastýř jménem Kaldi. Všiml si, že se jeho kozy chovají obzvláště bujně a večer nechtějí spát, když se napasou tmavě červených bobulí z nedalekého keře.

Podle jiných pramenů se začala káva pěstovat v Jemenu v roce 575 n. l. Každopádně kolem roku 900 n. l. byla známá v Persii a její léčivé účinky popisuje i arabský lékař Rhazes. Koncem 15. a 16. století se káva rozšířila do Mekky a Mediny spolu s poutníky, kteří si s sebou vždy vezli jako potravu červené, třešním podobné bobule. V Mekce dokonce vznikly i první kavárny nazývané Kaveh Kanes.

Do Cařihradu se káva dostala roku 1453 po jeho dobytí Turky. Prostřednictvím benátských kupců pak doputoval nápoj až do Evropy. První kavárny ze starého kontinentu známe z Itálie, kterou následovala Francie, Německo či Anglie. Nejznámější londýnská kavárna, existující dodnes, se otevřela dokonce už roku 1688.

Prvními Čechy, seznámenými s kávou při své cestě do Cařihradu, byli na přelomu 16. a 17. století Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic a Herman Černín. V Praze začal kávu prodávat začátkem 18. století Jiří Theodato z Damašku. Zpočátku ji vařil ve svém bytě v domě „U Zlatého hada“ a v roce 1714 si otevřel i druhou kavárnu na Malé Straně v domě „U Tří pštrosů“. V Brně