Autor: Danah

Noční můrou pro výkonnou moc každé společnosti pro výrobu léčiv je placebo nebo také „cukrová pilulka“, používaná v kontrolních testech, při nichž se prokáže, jak testovaný lék účinkuje. Pacienti jsou rozděleni do dvou skupin: jedné z nich je podáván skutečný lék, zatímco druhé placebo, avšak nikdo neví, co dostává k užívání. Dokonce ani ti, co dostávají skutečný lék. Vše je založeno na předpokladu, že ke zlepšení dojde mnohem více u pacientů, kterým byl podáván lék než placebo. Na tomto předpokladu je budována veškerá moderní medicína.

V praxi však stejný počet pacientů vykázalo totéž zlepšení a dokonce stejné vedlejší účinky po podávání placeba jako po léku samotném. Síla placeba se nejlépe ukázala na pacientech s Parkinsonovou chorobou, kdy je špatná funkce uvolňování chemické látky dopaminu v mozku. Klasická léčba Parkinsonovy choroby používá syntetický dopamin. Přesto v jedné studii na Univerzitě British Columbia ve Vancouveru lékaři ukázali na snímcích z tomografu zajímavý efekt: pacientům s placebem, kterým ale bylo řečeno, že dostávají dopamin, se v mozku aktivoval jejich vlastní zdroj dopaminu a významně se zvýšila jeho hladina.

Otázky kolem placebo efektu se ještě více zkomplikovaly poté, co profesor medicíny na Harvardské univerzitě Ted Kaptchuk provedl dvojnásobný slepý pokus: Pacientům, trpícím syndromem dráždivého tračníku, bylo podáváno placebo, ale bylo jim řečeno, že jsou to jen tablety cukru. Druhá skupina pacientů nedostávala nic. První skupině užívající placebo bylo také řečeno, že placeba mají prokazatelně silný samoléčebný účinek na tělo i mysl.

Kaptchuk zjistil, že téměř dvě třetiny pacientů z jeho placebo- skupiny vykázalo zlepšení. To bylo dokonce více než pacientů, kteří se zlepšili v předešlém testu po podávání silného léku Alosetron, užívaného při symptomu dráždivého tračníku.

Toto vše vede k zásadní a důležité otázce, která zvídavému člověku nedá spát: fungují vůbec farmaceutické léky? Je to opravdu samotný lék, který léčí, nebo je naděje na uzdravení v naší mysli dosti na to, aby se v těle spustil uzdravovací mechanizmus?

Další výzkum podpořil myšlenku, že „léčitel“ může mít silnější vliv než jakýkoliv lék. Nedávná studie s 83 pacienty, trpícími revmatickou artritidou, které navštěvoval homeopat, došla k závěru, že pohovor se sympatickým doktorem byl příčinou zlepšení fyzického stavu více než podávané léky, jak pacienti sami uváděli.

Existuje také síla léčebných rituálů: „vzít si pilulku, vzít si něco uzdravujícího“, dokonce i když to „něco“ je známé jako falešná náhražka. 46 tisícům pacientů s nemocným srdcem, kteří užívali placebo, se dařilo stejně dobře jako pacientům, užívajícím léky na srdce.
Vypadalo to, že jediným faktorem přežití byla víra, že terapie bude fungovat a ochota nábožně ji následovat. Ti, kteří neměli snahu přežít, byli ti, kdo byli nedbalí při dodržování režimu- ať už se skutečným lékem nebo s placebem.

Takové studie dokazují, že nezáleží na tom, co užíváme. Spojení s terapeutem, uzdravující slova a metody, naděje na uzdravení- jinými slovy naše myšlenky na uzdravení- jsou vždy to, co se ukazuje jako skutečný léčitel.