Loni na podzim proběhlo šetření pod patronací Evropské spotřebitelské organizace BEUC v 10 zemí EU: V Česku, Belgii, Nizozemsku, Německu, Rakousku, Slovinsku, Norsku, Portugalsku, Španělsku, Itálii, Dánsku a pak také v Kanadě. Celkově bylo vyplněno 12 238 dotazníků (1004 v CZ).

Jádrem dotazníku byly otázeky zkoumající míru rizikovosti, kterou spotřebitelé připisují různým situacím spojeným se skladováním potravin. První byla možná migrace chemikálií z obalů a nádob do potravin. Češi jsou vůči migraci ostražití a je to dobře. Správně většinou odpověděli, že při skladování potravin horkých, kyselých a tučných nebo při ohřívání v mikrovlnné troubě se mohou z určitých typů obalů či nádob uvolňovat chemické látky. Většinou měli jasno, z kterých materiálů se mohou nežádoucí chemikálie uvolňovat a jako nejproblematičtější respondenti vnímali opakovaně použité obaly, různé umělohmotné výrobky či hliníkovou fólii. Z těchto materiálů se opravdu mohou při skladování tučných, horkých či kyselých potravin uvolňovat některé látky.

Na druhou stranu Češi silně podcenili „bambusové“ nádobí. Často se totiž jedná o výrobky z plastu, kde bambus představuje pouze výplňový materiál. Riziko kontaminace je v jejich případě podobné jako u ostatních plastových nádob a dosud ještě nebylo zcela prozkoumáno. Diskutuje se o tom, že by bambus mohl přispívat k rychlejší degradaci plastu a uvolňování formaldehydu či melaminu do horkých nápojů. To si však uvědomovalo pouze 17 % dotazovaných. U ostatních materiálů, vnímaných jako bezpečných, se už respondenti nemýlili. Jejich názor, že u nerezové oceli, skla či keramiky migrace nežádoucích látek příliš nehrozí, se shoduje s odborným náhledem na věc.

Ze spotřebitelského hlediska byly důležité otázky zjišťující znalost symbolů spojených s nádobím a potravinářskými obaly. Ukázaly, že většinou jsou známé a srozumitelné – až na jednu výjimku. Tou byl bohužel ten nejzákladnější symbol skleničky a vidličky, označující materiál vhodný pro styk s potravinami. Často se nesprávně domnívali, že jde o značku produktu vhodného ke konzumaci. Sklenička s vidličkou nachytala i v ostatních státech a čeští účastníci se svými úspěšnými 35% patřili k těm úspěšnějším.

Další blok otázek mapoval spotřebitelské zvyklosti spojené se skladováním potravin a používáním kuchyňského náčiní. Tedy v jakých typech obalů domácnosti skladují různé potraviny: maso, sýry, ovoce a zeleninu, horké pokrmy a potraviny ke zmrazení. Převažovaly plastové nádoby, které jsou první volbou ve všech případech kromě horkých pokrmů – ty nejčastěji končí v nerezu. V zásadě není na používání plastového nádobí v uvedených situacích nic špatného, ale pro domácí skladování sýrů nejsou úplně vhodné potravinové fólie. U těch vyrobených z PVC totiž hrozí, že by se z nich mohla do tučného sýru uvolňovat změkčovadla. Horké pokrmy se pak vyplatí před uložením do umělohmotné misky nechat trochu vychladnout. Vysoké teploty totiž usnadňují přechod chemikálií z obalu do pokrmu.

V další části dotazníku se zjišťoval postoj spotřebitelů k poškozenému nádobí a náčiní. Tedy, jak rychle domácnosti odkládají předměty s různými defekty. Většina respondentů (77 %) okamžitě přestává používat prasklé skleněné nádobí. Podobně často se nakládá i s prasklými silikonovými formami a plastovými nádobami. Hlavními důvody pro takový přístup jsou ztráta funkčnosti, ale také obavy z kontaminace potravin.

V tomto ohledu je trochu překvapivá česká tolerance vůči poškrábaným pánvím s nepřilnavým teflonovým povrchem. Ihned by ji zahodila jen třetina, nadpoloviční většina (60 %) by ji používala dál. Podle odborníků u takto poškozeného nádobí zvýšeno riziko migrace nežádoucích látek z poškozených míst do potravin. Zvlášť nebezpečné je přehřátí pánví na teplotu nad 260 °C, kdy teflon může uvolňovat škodlivé výpary. Naopak pozření střípku teflonového povlaku škodlivé není, tělem projde bez následků.

Prostor v dotazníku dostaly také zvyklosti při ohřívání pokrmů v mikrovlnné troubě. Trochu překvapivý byl poměrně vysoký podíl lidí nedůvěřujících obalům hotových jídel. Ačkoliv je výrobci navrhují s vidinou, že se v nich jídlo rovnou ohřeje, 17 % účastníků kupujících tyto výrobky raději pokrm přendá jinam, což není chybou. Při ohřívání je vždy nutné respektovat pokyny výrobce. Chybí-li, je bezpečnější ohřívat delší dobu při nižším výkonu než naopak. Nejvyšší míru důvěry si pro ohřev v mikrovlnné troubě získalo sklo, jež za bezpečné považuje 68 % dotázaných. Na druhém místě skončila keramika s 52 %. Na opačném konci spotřebitelského vnímání rizikovosti skončily výrobky z plastů. Dobrá zpráva však je, že lidé rozlišují nádoby vhodné pro mikrovlnný ohřev. U nich vysoké riziko vidí pouze 6 % účastníků. Naproti tomu ohřívání v nádobí bez příslušného symbolu negativně vnímá 59 % respondentů. I za tento přístup můžeme české spotřebitele pochválit.

A jak jste na tom vy?