V roce 2016 došlo v rámci § 9b zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších předpisů, k vymezení jednoduchých a jednotných pravidel týkající se dobrovolného označování českého původu potraviny. Takto jasné podmínky nebyly do té doby legislativně stanoveny a z těchto důvodů bylo tedy velmi složité určit, co je a co již není česká potravina. Díky těmto pravidlům se může spotřebitel snadněji orientovat na trhu a při výběru potravin.

Logem s českou vlajkou a nápisem „Česká potravina“ nebo jen slovy „Česká potravina“ si mohou potravináři dobrovolně označit své výrobky, pokud splní dvě základní podmínky, jde o místo výroby v České republice a stanovený podíl českých surovin. Je to tedy značka odkazující na místo původu potraviny.

1) nezpracované potraviny - pokud 100 % všech složek celkové hmotnosti nezpracované potraviny, vinařských produktů nebo mléka pochází z České republiky, a prvovýroba, porážka zvířat a všechny fáze výroby proběhly na území České republiky, musí se zároveň jednat o zvířata narozená a chovaná v České republice. 

Příklad:

• Ano – Maso ze zvířat narozených, chovaných a poražených v ČR.
• Ne – Dovezené maso, upravené a balené v Česku.

2) zpracované potraviny -  - pokud 75 % všech složek celkové hmotnosti nezpracované potraviny, vinařských produktů nebo mléka pochází z České republiky, a prvovýroba, porážka zvířat a všechny fáze výroby proběhly na území České republiky, musí se zároveň jednat o zvířata narozená a chovaná v České republice. 

Příklad:

• Ano – Sýr z českého mléka s kořením (chilli papričkami), které se u nás nepěstují a nepřesahují 25 % celkové hmotnosti sýra.
• Ne – Jogurt s českými jahodami a z mléka z jiného státu, které tvoří více než 25 % hmotnosti jogurtu.