Publikováno: 22.01.2025 Autor: dTest - převzato
Rýže z Thajska, čaj z Vietnamu, káva z Mexika, čokoládové tyčinky z etiopského kakaa – většina exotických bioproduktů nese hrdě značku „eurolistu“ pro produkty z kontrolovaného ekologického zemědělství. Certifikace potravin z druhého konce světa však neprobíhá úplně stejným způsobem jako u produktů pocházejících z Evropské unie. Jak moc můžeme těmto logům věřit?
Většina zemí, jež k nám dodávají exotické zboží, zatím nemá přesně stanovená pravidla a specifikace pro ekologické zemědělství. Od 1. ledna 2025 se jejich umisťování na evropský trh stalo složitější a podmínky se zpřísnily.
Jak si zmatky ve značení představit? Třeba tak, že co je v některých zemích certifikováno jako ekologické, je jinde automaticky převáděno na označení organické. Skupině států, jež jsou považovány za spolehlivé, bylo uděleno oficiální uznání ekvivalence organické certifikace. Argentina, Austrálie, Kanada, Kostarika, Indie, Izrael, Japonsko, Tunisko, Spojené státy americké, Nový Zéland a Korejská republika mohou vyvážet své ekologické produkty bez dodatečné kontroly Evropské unie. Toto uznání je založeno na třech pilířích: výrobních pravidlech, kontrolních pravidlech a frekvencích kontrol – vše musí být identické.
Všechny ostatní země, které na seznamu nejsou, musí získat uznání produktu prostřednictvím certifikačních orgánů, jež podléhají schválení Evropské unie. Tyto orgány bývají většinou soukromé společnosti, přičemž každá má své vlastní specifikace (často inspirované evropským rámcem), které ve třetích zemích prosazují bez ohledu na to, zda mají národní předpisy o ekologickém zemědělství nebo ne. Komplikace a potenciální neshody vznikají nejčastěji, pokud v dané zemi zcela chybí legislativní rámec věnovaný ekologickému zemědělství: Technický dozor zemědělců je pak často méně spolehlivý.
Obzvláště velká výzva je to na africkém kontinentu. Z 54 zemí zveřejnily specifikace o ekologickém zemědělství pouze čtyři. Na mnoha místech tak organické produkty stále zůstávají záležitostí obchodníků, kteří chtějí exportovat do bohatých zemí. Vývoj certifikace není řízen zemědělci snažícími se o vlastní autonomii, ale soukromými subjekty. Zvláště u kávy a kakaa se proto bio certifikace týká pouze menšiny producentů – málokdo vstup do těchto náročných procesů zvládne.
Mějte na paměti, že nákupy organických produktů stále zůstávají jedním z nejlepších způsobů, jak podpořit místní farmáře a dopomoci jim k výrazně vyšším ziskům. Podle výsledků aktuálních studií, se jako ideální nabízí duální certifikace (bio a fair trade). Tato dvojkombinace zajišťuje farmám nejlepší návratnost. Naopak certifikace s vágními ekologickými sliby, jako je Rainforest nebo UTZ, stejně jako samotná značka Fairtrade, sice zajistí přístup na určité trhy, je však třeba dodat, že bez velkých záruk pro výrobce i spotřebitele.
Od 1. ledna 2025 došlo k úpravě systému založeného na certifikačních orgánech – ty budou muset nahradit své interní specifikace přísným uplatňováním těch evropských a tím blízká budoucnost nabídne spotřebitelům posílené záruky.
Zdroj: dTest - ze světa