Občas není na škodu poohlédnout se o pár let zpět a zamyslet se nad dřívějším životním stylem. Jak se stravovali naši prapředci a odkud se vzala naše typická česká kuchyně? Pojďme si připomenout a zavzpomínat na stravovací návyky našich předchůdců.

Pravěk

Z hlediska tělesné konstituce je člověk řazen mezi primáty. Jejich domovem byly zpočátku koruny stromů, kde se spokojili s potravou, kterou si mohli sami a bez větších problémů obstarat - tedy hlavně hmyz, larvy, ptačí vejce, mláďata a z rostlinné stravy např. ořechy, semena, mladé výhonky, ovoce. Evolučním vývojem se u našich prapředků postupně zvyšovala tělesná konstituce, dosáhli vyšší hmotnosti, a proto sestoupili ze stromů, aby se mohli poohlédnout po stravě bohatší na živiny. Nastává formování tlup a větší společenstvo si mohlo troufnout na lov savců a ptáků. Živočišná strava začala převažovat s příchodem doby ledové, kdy rostlinné zdroje byly přístupné ve velmi omezeném množství. A aby člověk mohl zdolat velká zvířata, začal s výrobou prvních primitivních nástrojů.
Po postupném fyzickém i psychickém vývoji člověka přichází na řadu zemědělství, které umožňovalo produkci obilovin a luštěnin a dále pak pastevectví, kde se uplatňoval chov skotu, ovcí a koz. Tím došlo k pravidelnému přísunu potravy a k lepšímu zdravotnímu stavu člověka, což mělo za následek výrazné zvýšení hustoty obyvatelstva.

Starověk

Ve střední Evropě, kde převládaly keltské a germánské kmeny, byl na přelomu letopočtu základ stravy tvořen surovinami rostlinného původu. Jednalo se zejména o pěstování pšenice, žita, špaldy, ječmene, luštěnin (hrách) a zeleniny (zelí, cibule, brambory). I chov skotu se dočkal rozvoje v podobě zpracování živočišných produktů (mléko, sýry); výjimkou nebyla ani konzumace zpěvného ptactva. Tato doba je příznivá i pro vznik včelařství a výrobu alkoholických nápojů jako jsou medovina a nápoj podobný dnešnímu pivu.
Nejběžnějšími pokrmy byly mléčné kaše z drceného obilí. Postupně se začal objevovat první prototyp chleba, ovšem výroba byla z hlediska zpracování poměrně náročná. Zpracování surovin bylo všeobecně znevýhodněno stále primitivními podmínkami; hygiena přípravy surovin a samotného stolování byla naprosto nedostačující.

Feudalismus

Začátkem 2. tisíciletí, který je typický pro vznik šlechtických rodů a vládnoucích vrstev, nastal rozdíl i mezi stolováním bohatých a chudých obyvatel. Vyšší společenské sféry se vzájemně předháněly ve své blahobytnosti častými hodovními slavnostmi, jež zahrnovaly především masitá jídla - zvěřinu. Potraviny se silně kořenily, aby se zakrylo aroma dlouho skladovaného masa. A nešetřilo se ani alkoholickými nápoji – do popředí se dostává konzumace vína.
Kontrast jídelníčku chudé vrstvy sestával převážně z potravin rostlinného původu. Na denním „menu“ byly různé druhy obilných kaší nebo tradiční černý kysaný chléb. Živočišná strava a hlavní zdroj bílkovin bylo mléko a sýry. Maso se konzumovalo jen o svátcích, stejně tak buchty a jiné sladké pečivo.

Doba osvícenství a počátek kapitalismu

V 18. století nastala výrazná změna stravovacích návyků díky zavedení brambor z Ameriky. Velké oblíbenosti se dočkaly i další koloniální plodiny např. rajčata, okurky, paprika, kukuřice. Denní stravování se stalo pestřejší, výživově hodnotnější a prakticky zmizel hladomor. Později jsme se dočkali i tradičního čaje z Číny. Káva byla velmi drahá, proto se nahrazovala praženou čekankou (cikorka) nebo obilím.
V tomto období se začala formovat tzv. česká lidová strava, která položila základy české národní kuchyni. Každodenními pokrmy bylo mléko, sýry, brambory, zelí a polévky zahuštěné moukou a s mlékem. Obilné kaše nahradil žitný chléb a k omaštění pokrmů se používalo máslo a sádlo.
O svátcích, posvíceních a jiných významných příležitostech se na stolech tradičně objevovaly buchty, koláče, perníky a z masa nejčastěji vepřové a husy. K drobnému zakousnutí sloužily ořechy, sušené ovoce nebo různé pamlsky z medu.
O Vánocích byl typický houbový kuba, dále pak kapr připravený na různé způsoby a vánočka. Na Velikonoce nechyběla jehňata, kůzlata, pokrmy z vajec a z pečiva mazance a jidáše. Významná jídla byla připravována i na svatby nebo na křtiny (porodní bába dostávala bábovku).

19. století

Vznik tradičních a slavnostních jídel znamenal i vznik prvních českých kuchařek. Největší oblibu si získala kuchařka Magdaleny Dobromily Rettigové z konce 18. století, kde byla čerpána inspirace i z bavorské a rakouské kuchyně. Česká kuchyně (i v podobě jakou ji známe dnes) byla velmi energeticky bohatá s vysokým obsahem tuku a cukru, ovšem rozvíjela se v době, kdy lidé vykazovali větší tělesnou aktivitu. Snídaně byla často velmi skromná a jednoduchá. Nejvýživnějším jídlem byl oběd, který vždy započal hustou polévkou, zahuštěnou moukou nebo smetanou. Druhý chod sestával z masa, husté omáčky a přílohou v podobě knedlíků. Oblíbené byly i sladké pokrmy např. ovocné knedlíky, zapékané kaše se sušeným ovocem a plněné buchty, koláče a bábovky. Z nápojů bylo nejoblíbenější těžké husté pivo, vína nebo sladké likéry.

20. století

První světová válka s sebou přinesla hladomor, ale po jejím odeznění se obyvatelstvo rychle vrátilo k tradičnímu stravování. Se zavedením přídělového systému během druhé světové války nedošlo k rapidnímu nedostatku potravin a zároveň se sjednotily rozdílné stravovací návyky odlišných společenských vrstev.
Po příchodu komunistické vládnoucí strany začalo zásobování trhu levnými potravinami. Důraz byl kladen především na množství než na kvalitu, zároveň se však značně zvýšila poptávka po domácích surovinách zejména po pšenici, cukrovce a vejcích. Oproti tomu produkce ovoce a zeleniny byla málo podporována, příjem vitaminu C byl kompenzován výhradně jen dováženými citróny.
Od roku 1990 se zlepšil stav dovozového obchodu a trh se značně rozšířil o potraviny ze zahraničí. Živočišné tuky se začínají nahrazovat rostlinnými oleji, tím však vzrostla spotřeba smažených pokrmů. Oblíbenost ovoce a zeleniny narůstá. Spotřebitelé však stále hledí na nejnižší cenu než kvalitu výrobků. Do popředí se dostává marketing a na výběr potravin a stravovací návyky má značný vliv reklama.
Poslední významná éra ve stravování je známá pod pojmem hypermarkety. Jejich základním cílem bylo přiblížit co největší variabilitu potravin i pro běžné spotřebitele. Během pár let došlo k razantní poptávce po průmyslově vyráběných potravinách a dochází k rozrůstání sítí rychlého a levného občerstvení. To, co bylo dříve pokládáno za slavnostní a mimořádné jídlo se stalo součástí každodenní stravy.

Zavzpomínejte spolu s námi a podělte se v diskusi ke článku o vaše zkušenosti, jak se stravovali vaši prarodiče či jaké bylo jejich oblíbené jídlo? Jaká doba byla podle vás z hlediska výživy nejzdravější?

Zpracováno podle knihy Základy výživy (Jan Pánek a kol.)