Perfluorované a polyfluorované alkylové sloučeniny (PFAS): Věčné chemikálie a jejich dopady

Perfluorované a polyfluorované alkylové sloučeniny (PFAS) jsou skupinou chemických látek, které se vyznačují svou schopností odpuzovat vodu a mastnotu. Tyto "věčné chemikálie" se nacházejí v široké škále produktů, od outdoorového oblečení po teflonové pánve, hasicí pěny a dokonce i v pitné vodě a potravinách. Jejich odolnost vůči rozkladu znamená, že se hromadí v životním prostředí i v lidském organismu, což může mít závažné zdravotní důsledky.

Vlastnosti PFAS

PFAS zahrnují tisíce různých látek, ale evropská legislativa se zaměřuje na dvacet nejproblematičtějších z nich. Tyto chemikálie se začaly široce používat od 50. let minulého století díky svým unikátním technickým vlastnostem. Například se využívají v nepromokavých bundách a jiném outdoorovém vybavení, kde zajišťují voděodolnost. Jejich schopnost odolávat vysokým teplotám a chemikáliím je také činí ideálními pro použití v průmyslových aplikacích.

Zdravotní rizika PFAS

Zdravotní rizika spojená s PFAS byla poprvé zaznamenána v oblastech blízko továren, kde se tyto látky vyrábějí. Studie ukázaly, že PFAS mohou být škodlivé nejen v okolí průmyslových zdrojů, ale také tam, kde se výrobky obsahující PFAS používají. Mezi možné zdravotní problémy patří poškození jater, onemocnění štítné žlázy, neplodnost nebo rakovina. Tyto účinky vzbudily obavy o bezpečnost těchto chemikálií a vedly k rostoucímu tlaku na regulaci jejich používání.

Evropská regulace PFAS

Evropská unie plánuje zavést limit pro obsah PFAS v pitné vodě na maximálně 100 nanogramů na litr od začátku roku 2026. Tento krok je součástí širšího úsilí o regulaci těchto látek a ochranu veřejného zdraví. V České republice již byla zavedena povinnost monitorovat množství PFAS ve vodě, což má pomoci zajistit její nezávadnost.Některé státy se rozhodly zavést přísnější limity pro PFAS než evropský standard. Například Česká republika stanovila mezní hranici 10 nanogramů na litr pro čtyři nejnebezpečnější látky identifikované Evropským úřadem pro bezpečnost potravin. Tento krok má své opodstatnění, protože nižší limity mohou lépe chránit veřejné zdraví.

Porovnání úrovně kontaminace

Zatím neexistují dostatečné údaje pro srovnání úrovně kontaminace české vody s ostatními evropskými státy. Monitoring PFAS probíhá, ale komplexní screening na celou dvacítku vybraných látek zatím nebyl proveden. Očekává se, že nová směrnice přinese více informací a většina států v Evropě nyní začíná s testováním.

Technologie odstraňování PFAS

Existují technologie, které mohou PFAS z pitné vody odfiltrovat, jako například aktivní uhlí nebo iontoměniče. Nicméně efektivita těchto metod se musí ověřit v praxi. Je důležité nejprve provést monitoring a teprve poté přijmout opatření, pokud by se ukázaly problematické hodnoty. Mnohem efektivnější může být odstranění zdrojů znečištění a omezení výroby produktů obsahujících PFAS.

Důsledky monitoringu vody

Monitoring vody může mít dopad na další regulaci zacházení s věčnými chemikáliemi v celém spotřebitelském řetězci. Expozice PFAS není omezena pouze na pitnou vodu; značná část lidí je vystavena těmto látkám také prostřednictvím oblečení a stravy. Provozovatelé vodovodů mají povinnost vyhledávat další potenciálně škodlivé látky a hlásit je hygienikovi, což by mělo vést k širšímu spektru testovaných kontaminantů.

Prevence pro spotřebitele

Spotřebitelé mohou snížit kontakt s PFAS tím, že se vyhnou produktům obsahujícím tyto chemikálie. Prevence je klíčová, protože likvidace a čištění PFAS z prostředí jsou technologicky náročné a nákladné. Místo toho je efektivnější zaměřit se na zdroje kontaminace a zabránit jejich uvolnění do životního prostředí.

Vliv na životní prostředí

PFAS představují vážnou hrozbu nejen pro lidské zdraví, ale také pro životní prostředí jako celek. Tyto chemikálie mohou kontaminovat půdu a vodní zdroje, což má dalekosáhlé důsledky pro ekosystémy a biodiverzitu. Jakmile se dostanou do přírody, mohou být velmi obtížně odstranitelné.

Budoucnost regulace PFAS

Regulace PFAS již probíhá nezávisle na tom, co se najde nebo nenajde v pitné vodě. Vzhledem k tomu, že expozice těmto látkám může pocházet z různých zdrojů – jako jsou oblečení nebo potraviny – je důležité mít komplexní přístup k regulaci těchto chemikálií.V budoucnu by měly být testovány i další toxické látky v pitné vodě. Provozovatelé vodovodů mají povinnost posoudit rizika spojená s různými kontaminanty a hlásit je hygienickým orgánům.

Zdroj: Hospodářské noviny