Publikováno: 02.08.2010 Autor: Neznámý
Jako ochrana proti kardiovaskulárním chorobám se spotřebitelům doporučuje zvýšit příjem ryb...
Jako ochrana proti kardiovaskulárním chorobám se spotřebitelům doporučuje zvýšit příjem ryb v potravě. Má se spotřebitel zabývat etickými problémy konzumace lovených ryb a jsou ryby uměle chované zdravou volbou?
Ryby poskytují spotřebitelům cenné bílkoviny, esenciální vitaminy a minerální látky. Stravovací doporučení pro většinu evropské populace předpokládá týdenní konzumaci jedné nebo dvou porcí tučné ryby (losos nebo makrela). Tato doporučení jsou založena na poznatcích, že tučné ryby jsou vynikajícím zdrojem omega-3 mastných kyselin, které příznivě ovlivňují kardiovaskulární zdraví a rovněž i vývoj plodu (1,2).
V posledních několika desetiletích se celosvětová spotřeba ryb významně zvýšila (3). V EU lov ryb klesal, ale spotřeba stoupala nejméně o 10 % v poslední dekádě díky rozšiřování chovu ryb. V současné době tvoří v EU dvě třetiny ryb, které jsou uloveny v mořích (4). Převážnou část ryb uměle chovaných tvoří losos, pstruh duhový a kapr, zatímco většinu ryb lovených tvoří sleď, tuňák a makrela. Nutriční hodnota a hladina kontaminantů ryb lovených jsou ovlivňovány mnoha faktory: druh ryby, období lovu, oblast lovu, potrava, věk a další. Ryby na vyšších místech potravinového řetězce (losos, tuňák, mečoun) mohou akumulovat kontaminanty. U ryb chovaných v akvakulturních zařízeních může být mnohem lepší kontrola krmiv, neboť tato krmiva podléhají z hlediska kontaminantů přísným předpisům EU.
Chované ryby jsou krmeny kontrolovaným krmivem, které je většinou založeno na rybím tuku a rybí moučce. Tato strava nepodléhá sezonním vlivům, na rozdíl od ryb žijících v moři. Dlouhodobým sledováním bylo zjištěno, že hladina lipidů pěstovaných ryb je více stabilněnjší než ryb lovených (3).
Rybí moučka užívaná jako krmivo pro dravé ryby (např. losos) se většinou vyrábí z ryb nevhodných pro lidskou spotřebu. Vzrůstající měrou se pro výrobu krmiva – moučky užívají i rostlinné suroviny, ačkoliv může dojít ke snížení obsahu omega-3 mastných kyselin v tuku chovaných ryb.
Udržitelnost dostatečného množství ryb pro spotřebitele
Na základě sledování výlovů bylo zjištěno, že při pokračování rybolovu současnými metodami budou v průběhu 40 let zásoby ryb vážně ohroženy. V mořských oblastech EU je udržitelných kolem 10 % rybích zásob. Pěstování ryb může proto zajišťovat udržitelné, stálé množství ryb pro lidskou spotřebu.
Řada studií prokázala, že neexistují senzorické rozdíly mezi lovenými a chovanými rybami, přesto spotřebitelé považují lovené ryby za chutnější a zdravější. Umělý chov ryb má však své výhody, především:
Výzkum prokázal, že ačkoliv spotřebitelé uznávají udržitelnost a etické důvody rybí produkce, toto vědomí se neprojevuje v jejich chování. Odmítání konzumace lovených ryb bylo spojováno s etickými důvody, zatím co odmítání ryb chovaných je spojováno s představou nižší kvality této potraviny. Akvakultura není bez negativních vlivů na prostředí: nadměrný výlov drobných ryb na výrobu krmiva, změny charakteru lovišť, atd. Proto je podporován větší počet projektů EU s cílem optimalizovat akvakultury tak, aby mohly být splněny požadavky spotřebitelů v zachovatelném rozsahu.
Důležitým cílem akvakultur je i zajištění welfare chovaných ryb v přijatelné míře tak, aby životní podmínky pro chované ryby byly srovnatelné s podmínkami „přírodních“, divokých ryb.
Pro spotřebitele jsou uměle chované i lovené ryby bezpečné a mají odpovídající nutriční hodnotu. Vzhledem k nadměrnému rybolovu jsou uměle chované ryby dobrou alternativou pro uspokojení nutričních doporučení k vyšší spotřebě ryb.
EU project RAFOA (Researching Alternatives to Fish Oils in Aquaculture)
EU project AQUAMAX (Sustainable Aquafeeds to Maximise the Health Benefits of Farmed Fish for Consumers)
EU project CONSENSUS (Towards Sustainable Aquaculture in Europe)