Obecně platí, že informace uváděné na potravinách:

• nesmějí uvádět spotřebitele v omyl, pokud jde o charakteristiky potraviny (nesmějí ani podle vzhledu, popisu nebo vyobrazení vyvolávat nesprávný dojem), nesmějí uvádět účinky nebo vlastnosti, které dotčená potravina nemá a nesmějí vyvolávat dojem zvláštnosti, zejména výslovným zdůrazňováním přítomnosti nebo nepřítomnosti určitých složek nebo živin, pokud se stejnými charakteristikami vyznačují všechny podobné potraviny,
• musí být čitelné, přesné, jasné, spotřebitelům snadno srozumitelné,
• nesmějí připisovat potravině vlastnosti (nebo na ně odkazovat) umožňující zabránit určité lidské nemoci, zmírnit ji nebo ji vyléčit, a to s výjimkou přírodních minerálních vod a potravin „určených pro zvláštní výživu“, které podléhají zvláštním předpisům,
• údaje musí být uvedeny v jazyku srozumitelném v příslušné zemi (národní předpis může stanovit použití konkrétního jazyka, v ČR se jedná o češtinu).

Za informace o potravině odpovídá ten provozovatel potravinářského podniku usazeného v EU (výrobce, balírna, dovozce, distributor nebo obchodník), pod jehož jménem nebo obchodním názvem je potravina uváděna na trh.

V podnicích, které na tento podnik navazují, nesmějí být informace připojené k potravině upraveny, pokud by tyto úpravy mohly uvádět konečného spotřebitele v omyl nebo snížit možnost spotřebitele rozhodovat se při výběru potravin, a tyto podniky odpovídají za veškeré jimi provedené změny informací.

Požadavky na označování potravin upravuje jednak evropská legislativa, v rámci níž jsou stanoveny obecnější požadavky na označování potravin a které jsou stejné ve všech členských státech EU, tak národní legislativa, která pak stanovuje specifičtější národní požadavky pro označování konkrétních druhů potravin.

Jedním z důvodů, proč je oblast označování tak složitá, je fakt, že požadavky na označování se mohou vyskytovat v různorodých právních předpisech. Od obecných předpisů, z jejichž názvu je již patrné, že se této problematice věnují, až po speciální předpisy, které s označováním na první pohled vůbec nemusí souviset.

Nejdůležitějším právním předpisem, který upravuje označování potravin obecně, je Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, v platném znění, které upravuje základní požadavky a způsob jejich uvedení při označování potravin (např. stanovuje, které údaje musí být uvedeny povinně, jakou velikostí písma musí být uvedeny či povinnost uvést je v určitém zorném poli apod.).

Pravdivost informací

Platí, že informace poskytované spotřebiteli nesmí být zavádějící, zejména pokud jde o charakter potraviny, zvláště pak o její povahu, totožnost, množství, složení, vlastnosti, trvanlivost, zemi původu, způsob výroby apod. a připisování účinků nebo vlastností, které potravina nemá. Dále nesmí uvádět informace, které by u spotřebitele vyvolaly dojem, že dotčená potravina má zvláštní charakteristiky, přestože stejné charakteristiky mají ve skutečnosti všechny podobné potraviny. Zejména se jedná o výslovné zdůrazňování přítomnosti nebo nepřítomnosti určitých složek nebo živin. Informace o potravině nesmějí připisovat jakékoli potravině vlastnosti umožňující zabránit určité lidské nemoci, zmírnit ji nebo ji vyléčit, ani na tyto vlastnosti odkazovat.

Seznam povinných údajů

V souladu s čl. 9 odst. 1 nařízení (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací
o potravinách spotřebitelům, v platném znění, se povinně se na potravině uvádějí následující údaje:

a) název potraviny;

b) seznam složek;

c) každou látku nebo pomocnou látku uvedenou na seznamu v příloze II nebo odvozenou z látky či produktu uvedených na seznamu v příloze II způsobující alergie nebo nesnášenlivost, která byla použita při výrobě nebo přípravě potraviny a je v konečném výrobku stále přítomna, byť v pozměněné podobě;

d) množství určitých složek nebo skupin složek;

e) čisté množství potraviny;

f) datum minimální trvanlivosti nebo datum použitelnosti;

g) zvláštní podmínky uchování nebo podmínky použití;

h) jméno nebo obchodní název a adresu provozovatele potravinářského podniku uvedeného v čl. 8 odst. 1;

i) zemi původu nebo místo provenience v případech, které určuje článek 26;

j) návod k použití v případě potraviny, kterou by bez tohoto návodu bylo obtížné odpovídajícím způsobem použít;

k) u nápojů s obsahem alkoholu vyšším než 1,2 % objemových skutečný obsah alkoholu v procentech objemových;

l) výživové údaje.

Tento výčet není končený a je odvislý od charakteru potraviny. Uvádění dalších povinných údajů může být uvedeno ve speciálních předpisech.

Pokud jde o nebalené potraviny, zabalené potraviny a pokrmy, je provozovatelům potravinářského podniku stanovena povinnost poskytnout spotřebitelům informace o potravinách podle § 7, 8 a 9a zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích.

Způsob uvádění povinných informací

Povinné informace musí být u všech potravin k dispozici a snadno dostupné. V případě balených potravin musí být tyto informace uvedeny přímo na obalu nebo na etiketě k němu připojené.

Musí být umístěny na viditelném místě tak, aby byly dobře viditelné, snadno čitelné, a je-li to vhodné, nesmazatelné. Nesmějí být žádným způsobem skryty, zastřeny ani přerušeny jiným textem nebo vyobrazením či jiným zasahujícím materiálem ani od nich nesmí být odváděna pozornost.

Jsou-li povinné údaje stanovené v čl. 9 odst. 1 uvedeny na obalu nebo na etiketě k němu připojené, vytisknou se na nich v dobře čitelné podobě písmem, jehož střední výška, jak je definována v příloze IV a která činí nejméně 1,2 mm. V případě obalů nebo nádob, jejichž největší plocha je menší než 80 cm2, činí střední výška písma nejméně 0,9 mm.